Autor: J. Julio Moreno
Kdo se dnes vydá na Svatojakubskou cestu, dříve nebo později narazí na českého poutníka. Tahle scéna se opakuje tak často, že už nikoho nepřekvapí. Každý rok dokončí některou z jakubských cest několik tisíc Čechů — skromné číslo ve srovnání s celkem, neboť Cesta dnes přivítá více než 500 000 poutníků ročně z celého světa, podle údajů Poutnické kanceláře v Santiagu de Compostela —, ale výrazné pro zemi s pouhými jedenácti miliony obyvatel a bez tak viditelné jakubské tradice jako u jejích středoevropských sousedů. Za tímto zdánlivě náhodným setkáním se skrývá více než pětistaletá historie a myšlenka, kterou stojí za to připomenout: Cesta nevytvořila jen zbožnost. Vytvořila Evropu.
Jedna cesta, mnoho hranic
Ve středověku soupeřilo Santiago s Římem a Jeruzalémem o titul nejvýznamnějšího cíle křesťanstva. Dostat se do Galicie z Čech znamenalo měsíce cesty, hory, řeky, neznámé jazyky a území, kterým vládli páni neuznávající žádnou jinou autoritu než sami sebe. Jednotná Evropa neexistovala. Existovaly však cesty, které ji stejně tak protínaly.
Po těchto cestách putovali i Češi. A právě zde je první fakt, který stojí za zdůraznění: hnala je víra, ale nebyla to jediná věc, kterou si odnášeli domů. Každý den putování byl současně lekcí lidské geografie. Jiné jazyky, jiné zvyky, zprávy, které se šířily ze špitálu do špitálu a z kláštera do kláštera. Poutník vyrazil hledat hrob a vracel se s tím, že procestoval půl kontinentu.
Čech, který dorazil na konec světa
Z té doby existuje výjimečný svědek: Václav Šašek z Bířkova, zeman a kronikář 15. století. Mezi lety 1465 a 1467 se účastnil výpravy Lva z Rožmitálu — cesty, která prošla Německem, Francií, Anglií, Španělskem a Portugalskem, dorazila do Santiaga a pokračovala až na Finisterre, tehdy doslova pokládaný za konec známého světa.
Šašek vše zaznamenal ve svém díle Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu z Čech až na konec světa, jedné z největších cestopisných kronik středověké Evropy. A právě zde je to nejdůležitější pro pochopení ducha té výpravy: jeho stránky nejsou zbožným pojednáním. Vyprávějí o hradech a trzích, o krajinách a obřadech, o zvědavosti vůči lidem, které potkával. Je to především vyprávění člověka, který chtěl poznat celý kontinent — a podařilo se mu to, pěšky i na koni.
O staletí později proměnil český spisovatel Alois Jirásek tento čin v historický román: Z Čech až na konec světa. Díky tomuto dílu nezůstala vzpomínka na Rožmitálovu výpravu uzamčená v archivech: přešla na nové generace Čechů jako jedno z velkých dobrodružství jejich dějin. Z Čech až na konec světa.
Stejné volání, jiná mapa
Dnes se forma změnila, ale touha zůstává nedotčená. Mnoho českých poutníků si v současnosti vybírá Portugalskou cestu, přitahováni jejím vedením, blízkostí Atlantiku a možností začít cestu v Portu. Tam, kde dříve bylo třeba měsíců putování přes polovinu Evropy, je dnes let letadlem a několik dní chůze. Ten paradox je zjevný — a také krásný: změnil se prostředek, ne touha.
Náboženská motivace totiž zůstává — pro mnohé je stále tím hlavním —, ale už zdaleka nevyčerpává důvod poutě. To, co hledal Šašek v 15. století, je z velké části totéž, co hledá český poutník 21. století: vyjít vstříc druhým, poznat jinou kulturu, a přitom lépe poznat sám sebe.
Hlavní myšlenka
V jakubských kruzích už dlouho koluje věta: »Evropa vznikla putováním do Compostely«. Obvykle se připisuje Goethemu, ačkoli žádný badatel nedokázal doložit dokumentem, že ji skutečně napsal nebo pronesl. Možná je jeho. Možná není. Ale nejistota ohledně autorství neubírá síle tomu, co vyjadřuje, protože ta myšlenka obstojí i bez podpisu: po staletí jakubské cesty pomalu, ale jistě sešívaly kontinent rozdělený válkami a hranicemi.
V tom tkví skutečná souvislost mezi 15. a 21. stoletím. Když český poutník dnes sdílí stůl, rozhovor nebo pár kilometrů cesty se španělským, portugalským, německým nebo korejským chodcem, nedělá nic nového. Opakuje, jen s jiným pasem a jiným dopravním prostředkem, totéž gesto, které Šašek popsal před více než pěti staletími: gesto Evropy, která se učila poznávat sama sebe chůzí.
Poznámka: Jiráskův román nazývá kronikáře »Václav Šašek z Mezihoří«, avšak toto příjmení odpovídá mylné identifikaci, která kolovala v jeho době: po dlouhou dobu byl zaměňován za příslušníka rodu Šašků z Mezihoří — omyl, který sám Jirásek nikdy neopravil. Pozdější historický výzkum zjistil, že skutečné jméno kronikáře bylo Václav Šašek z Bířkova, a právě tohoto označení se tento článek držel, stejně jako se ho dnes drží odborné studie. Román, založený na skutečných kronikách 15. století, vypráví o velké diplomatické výpravě šlechtice Lva z Rožmitálu a jeho doprovodu skrze dvory středověké Evropy až do Santiaga de Compostela a na Finisterre.
Zdroje: Václav Šašek z Bířkova, Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu z Čech až na konec světa; Alois Jirásek, Z Čech až na konec světa; historické studie o středoevropských středověkých poutích a jakubských cestách; dokumentace jakubských sdružení České republiky.