Zuzana Hlavičková je diplomatka, která od srpna 2023 pracuje na Velvyslanectví České republiky v Madridu, kde má na starosti především ekonomickou agendu. V minulosti se během svého působení na Ministerstvu zahraničních věcí ČR v Praze věnovala spíše multilaterální agendě, a to zejména rozvojové spolupráci a humanitární pomoci. Na tuto oblast se zaměřila i během svého secondmentu v OSN. V minulosti rovněž přednášela na Univerzitě Karlově a několik let byla členkou výkonné rady nevládní organizace CARE Czech Republic.
Jaké jsou Vaše osobní cíle a ambice v nadcházejících letech?
Ekonomická agenda, které se od srpna věnuju na ambasádě v Madridu, je obrovskou příležitostí, jak přispět k ještě většímu propojení obou našich zemí. Obchodní vztahy mezi Českem a Španělskem jsou velmi dobré, v Česku působí víc než 100 španělských firem a několik desítek českých firem se usadilo na španělském trhu. Objemy obchodní výměny každoročně stoupají. Ale na obou stranách je stále velký nevyužitý potenciál, protože o sobě toho myslím stále ještě hodně nevíme. Málokdo v Česku tuší, že Španělsko je významnou průmyslovou zemí, kde automobilový průmysl generuje – stejně jako u nás – 10 procent HDP. A naopak Španělé jsou velmi často překvapeni, když zjistí, že Česko je jednou z nejprůmyslovějších zemí v Evropě, průmysl u nás činí dokonce 30 % HDP a jsme v tomto ohledu druzí v EU hned za Irskem. Mou rolí – ve spolupráci s dalšími kolegy na ambasádě a ředitelem kanceláře Czech Trade v Madridu – bude v následujících čtyřech letech pomáhat českým firmám najít nové možnosti na trhu ve Španělsku a předávat informace o tom, co vše Česká republika nabízí, španělským partnerům.
Na jaké oblasti se během svého působení chcete zaměřit?
Kromě tradičních sektorů, které chceme propagovat, jako je strojírenský a automobilový průmysl, se chceme věnovat i novým odvětvím jako je vesmírný průmysl, obnovitelné zdroje energie a nové technologie. Česká republika má řadu firem, které se zapojují do evropských vesmírných projektů, podílíme se například na výrobě družic, nosných raket a pozemních segmentů a podle odborníků z oboru máme nakročeno na to, abychom se v příštích letech stali špičkou na evropském trhu. Španělsko je ve vesmírném průmyslu také velmi silné a bude určitě pro obě země přínosné, pokud dokážeme spojit síly. I výroba energie z obnovitelných zdrojů je oblastí, kde české firmy mohou nabídnout své technologie, ať se jedná o solární energii či vodní elektrárny.
Dalším tématem, které je pro Českou republiku velmi důležité a kde máme rozhodně co nabídnout, je podpora vědy a výzkumu. V České republice najdeme řadu významných vědeckých center, které své know how přenášejí dál do světa, a bylo by skvělé, kdyby se jim podařilo najít partnery i ve Španělsku. Začali jsme s oblastí biotechnologií, ale věřím, že se nám podaří propojit i další vědecká pracoviště.
Během své kariéry na Ministerstvu zahraničních věcí jste se řadu let věnovala rozvojové spolupráci. Co Vás k tomu vedlo a jak tuto oblast vnímáte?
Musím říct, že pomoc rozvojovým zemím byla dlouho mojí srdeční agendou a vlastně stále je, i když ji sleduju už jen zpovzdálí. Dostala jsem k ní už v roce 2002, kdy jsem se po několika letech působení v bilaterální diplomacii chtěla začít věnovat multilaterální agendě. A dostala jsem nabídku pracovat pro Program pro rozvoj OSN (UNDP). Společně s kolegy z OSN i ministerstva jsme postupně začali budovali základy české pomoci rozvojovým zemím. Po návratu na MZV jsem pomáhala založit Českou rozvojovou agenturu, napsat první český zákon o rozvojové spolupráci a humanitární pomoci (platný od roku 2010) a nastavit institucionální uspořádání tak, aby odpovídalo požadavkům OECD, EU i OSN. A to se nám podařilo, protože Česká republika v roce 2013 byla přijata do Výboru pro rozvojovou spolupráci OECD, což znamenalo jednoznačně uznání, že jsme systém v té době nastavili správně. A chtěla bych podotknout, že jsme inspiraci hledali i u dalších vyspělých donorů, mj. u Španělska. Konkrétně pro nastavení spolupráce s nevládními organizacemi, ale i nastartování programu pro podporu rozvojové spolupráce jednotlivých krajů v ČR, jsme se inspirovali u španělské agentury AECID. Dnes je Česká republika už etablovaným donorem, který pomáhá v Africe, Asii i na Blízkém východě.
Jak se vám daří skloubit pracovní a rodinný život, zejména v situaci, kdy jste dlouhodobě vyslána mimo domov?
Práce v diplomacii a na MZV je velmi zajímavá a různorodá a každá agenda, které jsem se věnovala, mě vždy velmi bavila. Skloubit rodinu a práci je samozřejmě mnohem jednodušší, když člověk pracuje v ústředí, a proto jsem dlouho nevyjížděla. Vyslání na velvyslanectví ale do naší práce vnáší určitou novou dimenzi a i když je s ní spojena jistá dávka nepohodlí, protože se člověk ocitne mimo svůj domov a je daleko od rodiny a přátel, tak to k diplomacii prostě patří. Já mám tři syny a velkou výhodou je, že dva z nich jsou už dospělí a mají svůj vlastní samostatný život. Takže v tomto směru bylo rozhodování ohledně přesunu do Španělska jednodušší. Nejmladší syn je tady se mnou a myslím, že se mu v Madridu líbí. Naštěstí Praha není tak daleko a ostatní členové rodiny za námi velmi často jezdí.
Když jste dostala nabídku pracovat na velvyslanectví ve Španělsku, což znamenalo přestěhovat se do Madridu, neměla jste nějaké pochybnosti nebo váhání? Pokud ano, jaké faktory ovlivnily vaše rozhodnutí přijmout tuto pracovní příležitost v zahraničí?
Nabídka na práci na Velvyslanectví v Madridu pro mě znamenala splněný sen. Do Španělska jsem se díky rodičům a později i díky hraní ve studentském orchestru dostala několikrát už v dětství – v době, kdy cestování za železnou oponu bylo velmi obtížné – a od té doby jsem se do Španělska mnohokrát vrátila. Moje maminka je nadšenou učitelkou a propagátorkou španělštiny na ekonomické univerzitě v Praze a díky ní mě Španělsko a španělská kultura provázelo v různých formách vlastně celý život. A ačkoliv jsem vystudovala jiné obory, španělština pro mě byla vždycky koníčkem a nyní mám konečně šanci se jí pořádně věnovat. Jak už jsem uvedla, práce na velvyslanectví je velkou příležitostí jak propojit naše země, a na to se moc těším. A pokud jsem při rozhodování, zda nabídku přijmout, na chvilku zaváhala, tak jedině snad s ohledem na rodinu, ale myslím, že nakonec vše dobře dopadlo.
Věnujete se překladům z norštiny, švédštiny a angličtiny, očividně máte nadání na jazyky. Začnete také překládat i ze španělštiny?
Vystudovala jsem filologii a vyšlo mi několik překladů, ale vždy to byl spíš koníček vedle mé hlavní práce pro Ministerstvo zahraničních věcí. Také jsem spoluautorkou švédsko-českého slovníku – sestavily jsme ho s kolegyní v době, kdy nebyly tak úžasné aplikace jako dnes a internet se zdaleka nevyužíval v takovém rozsahu. Přesné významy méně obvyklých slov jsme dohledávaly ručně přes další jazyky. Byla to práce na spoustu měsíců v době, kdy jsem byla na mateřské dovolené, ale to už je dávno. Myslím, že aktuálně – ač bych si to přála – na překládání moc času mít nebudu. Ale současná španělská literatura má spoustu zajímavých děl, která by si zasloužila překlad do češtiny, takže třeba někdy v budoucnu, kdo ví.
Přednášela jste na vysoké škole téměř šest let. Jak se vaše pedagogická praxe prolíná s vaším vnímáním diplomacie a jaké vidíte souvislosti mezi oběma oblastmi?
Pedagogická práce je především práce s lidmi, je to příležitost, jak mladým lidem otevřít nové obzory. Diplomacie je v lecčems podobná, chybí tam sice ten čistě pedagogický prvek, ale je to také o propojování lidí, předávání informací a navazování nových vztahů.
Co byste na základě svých zkušeností poradila mladým lidem, kteří by se v budoucnu chtěli ucházet o práci na Velvyslanectví?
Diplomacie je obor, který má stále svůj význam – i v dnešní době. kdy informace o tom, co se děje v jiné části světa, získáváme během několika vteřin, a kdy jsou vlastně všichni bez ohledu na vzdálenost relativně snadno dosažitelní díky moderním technologiím. Hlavy států, premiéři a ministři sdílejí své myšlenky na sociálních sítích a zdálo by se, že klasická diplomacie je už překonaná. Přesto však nastávají situace, kdy dojde k nějakému neočekávanému vývoji, konfliktu, únosu, ale třeba i nějakému hromadnému neštěstí nebo pandemii a pak jsou diplomaté nebo obecně pracovníci velvyslanectví v zahraničí nepostradatelní. Kromě vyjednávacích schopností musí být i dobrými manažery, organizátory, musí dobře komunikovat (znalost několika cizích jazykům je základem), ale také musí být – a to možná nezní tak atraktivně – dobrými úředníky. Je to práce velmi dynamická a pestrá a člověk se stále učí něco nového. Mladí lidé, kteří by rádi do světa diplomacii pronikli, by určitě měli být dobrými komunikátory a kromě požadovaného univerzitního vzdělání a znalosti cizích jazyků by je především měla bavit práce s lidmi.
A dovolte nám poslední otázku na závěr – co na ekonomickém úseku velvyslanectví chystáte na příští rok?
V příštím roce bude hlavní akcí pořádanou Velvyslanectvím ČR v Madridu desetidenní Jornada checo-espaňola, která se bude konat v květnu. Během ní se uskuteční řada kulturních akcí (výstav, koncertů), přednášek, tradiční české majáles, ale i podnikatelské fórum o energetice. Budeme také připravovat návštěvu našeho premiéra, která by se měla za doprovodu podnikatelské mise uskutečnit na začátku března – v době, kdy do Španělska přijede na své turné Česká filharmonie. V průběhu roku bychom rádi také realizovali několik projektů ekonomické diplomacie – a to v oblasti vesmírného průmyslu, jaderné energetiky a smart cities.
